Donairoso

IRSKÝ VLKODAV
F.C.I. - Standard č.160 (14. 9. 1995)
Země původu: Irsko, patronát FCI
Klasifikace FCI: Skupina 10 - chrti, Sekce 1 - hrubosrstí chrti
Celkový vzhled: Irský vlkodav by neměl být tak těžký a masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému se jinak podobá svým typem. Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, je silně osvalený, mohutný a přesto elegantně stavěný, s lehkým a aktivním pohybem. Hlava a krk jsou neseny vysoko, ocas na konci nesen v mírném oblouku.
Hlava: Dlouhá, čelo velmi lehce vystupuje a mezi očima vykazuje velmi lehkou prohlubeň. Mozkovna nepříliš široká.
Tlama: Dlouhá, a mírně zašpičatělá.
Uši: Malé, nesené stejně jako u greyhounda.
Skus: Ideální je nůžkový, kleště jsou povoleny.
Krk: poměrně dlouhý, velmi silný a svalnatý, dobře klenutý, bez volné kůže a laloků na hrdle.
Hrudník: velmi hluboký, široký hrudní koš
Hřbet: Raději delší než krátký, bedra mírně klenutá
Ocas: Dlouhý a nesený v mírném oblouku. Přiměřeně silný a dobře osrstěný.
Břicho: Dobře vtažené
Hrudní končetiny: Dobře osvalená ramena, poskytující hrudníku šíři, lehce šikmo uložené. Lokty dobře usazené, nesmí se vytáčet ven ani dovnitř. Dobře osvalené předloktí, končetiny celkově silné a zcela rovné.
Pánevní končetiny: Svalnaté stehno a lýtko, silné a dlouhé jako u greyhounda. Hlezna nízko posazena, nejsou vbočená ani vybočená.
Tlapky: Přiměřeně velké, okrouhlé, nevytáčejí se ven ani dovnitř. Prsty sevřené a klenuté, se silnými ohnutými drápy.
Osrstění: Hrubé a tvrdé na celém trupu, končetinách a hlavě. Zvláště tvrdá a dlouhá srst nad očima a na spodní čelisti.
Barva a znaky: Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, jelení a jiné barvy, které se objevují u deerhounda.
Minimální velikost a hmotnost u psa by měla být 79 cm a 54,5 kg, u fen je minimální výška 71 cm a hmotnost 40,5 kg.
Všechna zvířata pod tyto hodnoty jsou vyloučena z chovu. Pozoruhodná velikost včetně velké kohoutkové výšky a přiměřené délky těla je cílem, jemuž je třeba se přiblížit. Je žádoucí upevnit plemeno tak, aby psi měřili v průměru 81 až 86 cm a vykazovali potřebnou sílu, aktivitu, odvahu a vyrovnanost.
Vady: Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být posuzována jako vada a její hodnocení má být v přesném poměru se stupněm odchylky.
Příliš těžká nebo lehká hlava, příliš klenuté čelo, velké a ploché ucho, krátký krk, silný lalok, příliš úzký nebo široký hrudník, pronesená nebo rovná hřbetní linie, křivé hrudní končetiny, přeúhlené nádprstí, vybočené nebo vbočené tlapky, rozevřené prsty, příliš zatočený ocas. Slabá pánevní končetina a celkový nedostatek osvalení, příliš krátký trup, růžově nebo játrově zbarvená víčka, jiná než černá barva na pyscích a nose. Příliš světlé oko. Psi musí mít dvě normálně vyvinutá a plně v šourku sestouplá varlata.

HISTORIE PLEMENE
Občas nazýván králem psí rasy, občas něžným obrem a občas jehnětem v domě a lvem na lovu, je přátelským a mírumilovným společníkem člověka. Jeho historie je starší než název země, která mu dala své jméno. Předpokládá se, že vlkodavové přišli do Irska s Kelty, kteří byli nejen vynikajícími chovateli dobytka, ale i psů. Ve své domovině v Irsku se vlkodavové těšili veliké oblibě a vážnosti. Bardi opěvovali ve svých epických básních hrdinské činy těchto psů, legendy přecházely ústním podáním z generace na generaci. Chvála na vlkodavy a hluboká náklonnost k nim prolíná celou irskou poezii i prózu. Vlastnictví těchto psů bylo výsadou králů, šlechticů a básníků, byli cennými dary pro královské dvory v celé Evropě, jejich obojky byly často vyrobeny ze zlata a drahých kovů.
První písemná zmínka o irském vlkodavovi se datuje roku 391 n.l., kdy římský konzul Quintus Aurelius Symmachus děkuje svému bratru Flaviánovi za sedm irských vlkodavů slovy: "Celý Řím na ně hleděl s obdivem a okouzlením"
Podle sbírky zákonů welšského krále Howela Dobrého z roku 930 stál irský vlkodav z chovu krále 240 pencí, kůň 60-120 pencí a ovce 21 pencí. Toto srovnání dokumentuje jakou cenu měl tehdy dobrý vlkodav. Když byl vlkodav poraněn, hrozily pachateli vysoké pokuty. Jeden z nejstarších příběhů vypráví o válečníku Setantovi, který zabil obrovského Culannova psa a pak místo něj musel hlídat Culannův majetek s obojkem na krku.
Znak starých irských králů obsahoval list jetele, harfu a irského vlkodava, který stál pod mottem: "Mírný, když je hlazen, divoký, když je podrážděn."
Do různých částí Evropy bylo vyváženo tolik vlkodavů, že se stali vzácní i ve své domovině. Byli vyváženi do Anglie, Španělska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Proto byl za vlády Cromwella roku 1652 vydán zákaz vývozu vlkodavů z Irska a Anglie.
Jako každé plemeno, ani vlkodav se nevyhnul úpadku, na kterém se podepsal nejen pokračující vývoz, ale i vyhubení vlků v Irsku a ve Skotsku. Také hladomor kolem roku 1845 zapříčinil, že vlkodav se stal vzácným přepychem. Nastává doba největšího úpadku, plemeno je ohroženo vyhynutím.
Kolem roku 1860 začíná kapitán George Graham, skotský důstojník britské armády, který byl významnou osobností i v chovu deerhoundů, s obnovou irského vlkodava. Sestaví chovatelský program a vývoj rasy, vyhledává poslední potomky starých kmenů a sám říká: "Má tento král mezi psy opravdu upadnout v zapomenutí ?". Za velkých finančních obětí začíná 34 let trvající práce na obnově této starobylé rasy. V roce 1886 předložil G. Graham standard plemene, který platí jen s několika nepatrnými změnami dodnes. Za prototyp plemene je uznáván pes O´Leary, jehož preparát je vystaven v Museum of National History v Londýně.
V roce 1885 je založen Irish Wolfhound Club v Anglii, obnova plemene úspěšně pokračuje a kolem roku 1900 je dosaženo cíle - toto krásné, vznešené a impozantní plemeno je na vzestupu. V roce 1902 si Irská královská garda zvolila jako maskota irského vlkodava. Již 100 let je možno spatřit, jak irský vlkodav vede oddíl bubeníků a dudáků při střídání stráží u Buckinghamského paláce v Londýně.
Irský vlkodav se i v moderní době těšil královské přízni. Král Jiří V. dostal od Lady Talbotové of Malahide darem irského vlkodava a sestra krále Jiřího VI. Byla od roku 1930 do roku 1964 předsedkyní Klubu irského vlkodava. Přes tuto vysokou protekci následovalo uznání plemene Kennel Clubem teprve v roce 1925.
Do ČR byl irský vlkodav přivezen v roce 1975.
Autor D.Holková